INFO: Haterie novozélandská
29.02.2012 22:12
Ještěrům podobné haterie jsou posledními žíjícími zástupci vyhynulé skupiny plazů a zároveň nejprimitivnějšími plazy vůbec. Známe je pod latinským názven Rhynchocephalia.
Přestože se haterie podobá plazům, je díky své odlišné stavbě kostry řazena odděleně. Mají třetí víčko, jenž pužívá pro ochranu oka otevřeného. Jako mnoho plazů i haterie mají třetí tzv. "týlní" oko na horní straně hlavy. Je viditelné u mláďat, avšak dospelým "oko" zakrývá kůže. Toto oko zaznamenává pouze intenzitu světla a barvu, avšak někteří vědci se domnívají že slouží i k regulaci tělesné teploty.
Někteří zoologové považují haterie za jediné přežívající členy skupiny plazů příbuzné ještěrům, hadům a dvouplazům. Na druhou stranu jsou haterie mnohem starší skupinou.
Na Zemi nyní žijí dva druhy haterií a jedním z nich je i haterie novozélandská.
Přestože se haterie podobá plazům, je díky své odlišné stavbě kostry řazena odděleně. Mají třetí víčko, jenž pužívá pro ochranu oka otevřeného. Jako mnoho plazů i haterie mají třetí tzv. "týlní" oko na horní straně hlavy. Je viditelné u mláďat, avšak dospelým "oko" zakrývá kůže. Toto oko zaznamenává pouze intenzitu světla a barvu, avšak někteří vědci se domnívají že slouží i k regulaci tělesné teploty.
Někteří zoologové považují haterie za jediné přežívající členy skupiny plazů příbuzné ještěrům, hadům a dvouplazům. Na druhou stranu jsou haterie mnohem starší skupinou.
Na Zemi nyní žijí dva druhy haterií a jedním z nich je i haterie novozélandská.
Haterie novozélandská (Sphenodon punctatus)
Rozšíření tohoto tvora se odhaduje na 24 až 30 ostrůvků v Cookově průlivu a mezi Bay of Plenty a Bay of Islands západně od Nového Zélandu. Jedná se o útesové ostrovy s nízkou vegetací, které slouží jako hnízdiště mořských ptáků, V norách některých z nich, například buřnáka, nebo buřňákovce hledají haterie úkryt a žijí s nimi v symbióze. Některé haterie si však hrabou i vlastní nory a živý se vejci ptáků, bezobratlými živočichy a někdy i vlastnímy mláďaty.
Haterie se svojí stavbou těla podobají některým agamám. Dorůstají délky 65-75 cm, přičemž samec bývá obvykle větší a až dvakrát těžší než samice. Ocas má obnovitelný a regenerovatelný. Některé populace jsou zbarveny šedě, některé olivově nebo cihlově červeně s různě výrazným tečkováním.
Haterie jsou aktivní hlavně v noci při relativně nízkých teplotách 17-20°C. Dny tráví v norách, nebo sluněním u jejich ústí. Tito samotářští živočichové na svou kořist obvykle číhají. Aktivně neloví. Narozdíl od většiny plazů kořist nepolikají celou, ale rozkousávají ji.
Zdroj: Archiv Bioblogera