Návštěva v lese
Návštěva lesa
Autor: Martin Zázvorka
První dny po mrazivém období jsem si nemohl nechat ujít procházku v lese. Když jsem se odhodlal a rozmyslel cestu, kterou půjdu, jediné co jsem si vzal s sebou je oddaný sluha. Tím sluhou mám na mysli psa.
Mohl bych popisovat cestu od dveří mého domu až k lesu, ale jediné co stojí za zmínku je zabíjačka, kterou jsem si nemohl nechat ujít. Postál jsem pár minut a prohodil několik slůvek s řezníkem. Ovšem nejen mě, ale i psovi se začali zbíhat sliny a to bylo znamení, že musíme jít dál. Přes mokrou louku jsme si to šli až k lesu a najednou jsme se ocitli v jiném světě. Po příchodu do lesa jsem natáhl zemí provoněný vzduch a při výdechu se mi stále „kouřilo“ od nosu. Což bylo znamení, že zima se ještě nevzdala.
Svítilo slunko a už začíná mít sílu. Hned jsme toho využili a vyhřívali se, jako hadi na stráni, když právě vylezou nějakého studeného rána a snaží se nabrat teplotu a energii. Sedli jsme si pod velký dub, který se nachází u lesního rybníčku. Nad rybníkem seděla mlha, která se Sluncem dokázala udělat krásnou scenérii na své okolí. Sleduji dění kolem rybníku a najednou slyším první zvuky včelky a nejen jí, ale vše se začíná probouzet a ožívat po dlouhém zimním spánku. Rána jsou stále studená, ale dny jsou čím dál teplejší. Přesvědčil jsem se na vlastní kůži. Když jsme byly se psem dostatečně odpočinutí, pokračovali jsme v cestě.
Šli jsme lesní pěšinou až k lavičce. Zde jsme se vydali po stopách nákladních aut. Hledali jsme nová místa, která jsou po těžbě dřeva. Následně jsme se podívali na vytěžené dřevo, které je v celém okolí nejkvalitnější. Musím pochválit majitelku lesa, která to zajisté nemá jednoduché, ale dává les do pořádku a vysazuje zde smíšené porosty a dokonce průmyslově nevyužitelné stromy, jako je divoká třešeň, jabloň, švestka atd.
Když si to kráčíme v mladém smrkovém porostu, slyším nějaké zvuky. Pes zavětřil a zaujal zvídavý postoj. Nakonec se ze zatáčky vynořila dvojice dívek jdoucí na koni. Pes viděl, tak velké zvíře poprvé a byl celý udivený, že může být někdo větší než je on sám a proto si moc nedovoloval a schoval se za mě. Počkali jsme, až zmizí z dohledu. Vyrazili jsme pak směrem k domovu a po cestě domů jsme poslouchali ptačí fanfáry, které holdovali měnícímu se počasí.